12. 10. 2012 (Hřiště)

Dnes jsme se sešli na hřišťátku u klubovny, kde jsme si zatím, než jsme se všichni sešli, zahráli „Čáp ztratil čepičku.“  Zvolili jsme si jednoho čápa, který říkal říkanku: „Pan čáp ztratil čepičku a ta měla barvičku….“ Když vyslovil čáp nějakou barvu, naším úkolem bylo co nejrychleji se jí chytit, než nás dohonil čáp a chytl nás. Ten, kdo se barvičky držel, byl před čápem chráněný.

Jelikož už nám začínala být zima, tak jsme si zahráli na „Pneumatiky.“ Zvolil se jeden špendlík, který honil pneumatiky. Když ji špendlík chytil, propíchl ji a pneumatika se vyfoukla (sedla si na bobek). Pneumatika se ovšem mohla znovu nafouknout, a to tak, že k ní přiběhla jiná pneumatika a udělaly spolu pět dřepů (nafoukly ji). Hra se hrála, dokud ve hře zůstala alespoň jedna jediná nafouknutá pneumatika.

Po pneumatikách jsme se už přesunuli do klubovny, jelikož se začalo stmívat a zima nám byla větší a větší. Zde jsme si sedli do kruhu a zahráli si „Na elektrikáře.“ Elektrikáře, kterého jsme si zvolili, jsme poslali za dveře a mezitím jsme se všichni v kruhu chytili za ruce. Mezi námi jsme si zvolili 2 – 3 zvonky, které vždy, když k nim přišla elektřina stiskem ruky, zazvonily, aby elektrikář měl větší přehled, kde právě elektřina koluje. Ale aby to neměl elektrikář tak jednoduché, zvolili jsme si i jednoho, který byl měnič a ten téměř vždy změnil směr elektřiny, když se k němu dostala. Elektrikář měl za úkol poznat, kdo byl měnič. Když to uhodl, zvolil se jiný elektrikář, jiné zvonky a měnič.

Poslední hra se jmenovala „Sedím, myslím, miluji.“ Opět jsme si všichni sedli do kruhu a v něm jsme nechali mezi sebou jedno volné místo. Ten, kdo měl volné místo po pravé ruce, se posunul na volné místo a řekl „sedím.“ Další se posunul na volné místo a řekl „myslím“ a nakonec se posunul poslední, který řekl „miluji …“ a dodal jméno kohokoliv v klubovně. Ten se musel zvednout a sednout si na volné místo. Poté se hra opakovala znovu a znovu a stále rychleji a rychleji.