14. 12. 2012 (Klubovna)

Konečně! Žádné zkoušení, nacvičování, zpívání a předříkávání. Je po besídkách a představeních a my máme slíbeno, že si celou schůzku budeme jenom hrát. Už jsme se nemohli dočkat!

Na rozehřátí jsme si jako první hru zahráli „Na ježka.“  Zvolili jsme si mezi sebou jednoho, který představoval ježka. Nandali jsme mu po celém těle kolíčky a zavázali oči. Poté jsme si všichni ostatní také zavázali oči a na pokyn vedoucího začala hra. Ježek měl za úkol co nejdéle unikat ostatním, kteří se pokoušeli sebrat mu bodliny. Všichni byli potichu, jen ježek hlasitě dupal, aby bylo slyšet, kde je. Když jsme ježka obrali o všechny bodliny, hra skončila. Každý si spočítal, kolik nasbíral bodlin a kdo jich měl nejvíce, proměnil se v nového ježka.

„Mlátička.“ Tak se jmenovala další hra. Všichni jsme si sedli do velkého kruhu a doprostřed si stoupl jeden z nás. Ten měl smotanou roli papíru, která mu sloužila na plácnutí. Vedoucí řekl první jméno (někoho, kdo seděl v kruhu) a ten uprostřed měl za úkol trefit ho rolí. Když však jmenovaný řekl dříve jiné jméno, ještě než ho dotyčný uprostřed praštil, byl zachráněn a hráč uprostřed musel jít na místo toho, jehož jméno bylo vysloveno. Když se někdo s odpovědí zpozdil a byl udeřen rolí, vystřídal si místo s tím uprostřed. Hra pokračovala, dokud se všichni nevystřídali.

No a už skoro tradiční, poslední hra byla „Na medvěda“, jelikož ji máme ze všech nejraději. Určili jsme mezi sebou jednoho, který se proměnil v medvěda  a zavázali jsme mu oči. Poté se v klubovně zhaslo a hra mohla začít. Medvěd chodil po klubovně, dělal při tom „Brum, brum“ a snažil se někoho chytit. Když někoho chytil, měl za úkol poznat, kdo to je. Pokud ho poznal, vyměnili se role, když ne, musel ho pustit a hledat dále.

 (Klubovna)

Konečně! Žádné zkoušení, nacvičování, zpívání a předříkávání. Je po besídkách a představeních a my máme slíbeno, že si celou schůzku budeme jenom hrát. Už jsme se nemohli dočkat!

Na rozehřátí jsme si jako první hru zahráli „Na ježka.“  Zvolili jsme si mezi sebou jednoho, který představoval ježka. Nandali jsme mu po celém těle kolíčky a zavázali oči. Poté jsme si všichni ostatní také zavázali oči a na pokyn vedoucího začala hra. Ježek měl za úkol co nejdéle unikat ostatním, kteří se pokoušeli sebrat mu bodliny. Všichni byli potichu, jen ježek hlasitě dupal, aby bylo slyšet, kde je. Když jsme ježka obrali o všechny bodliny, hra skončila. Každý si spočítal, kolik nasbíral bodlin a kdo jich měl nejvíce, proměnil se v nového ježka.

„Mlátička.“ Tak se jmenovala další hra. Všichni jsme si sedli do velkého kruhu a doprostřed si stoupl jeden z nás. Ten měl smotanou roli papíru, která mu sloužila na plácnutí. Vedoucí řekl první jméno (někoho, kdo seděl v kruhu) a ten uprostřed měl za úkol trefit ho rolí. Když však jmenovaný řekl dříve jiné jméno, ještě než ho dotyčný uprostřed praštil, byl zachráněn a hráč uprostřed musel jít na místo toho, jehož jméno bylo vysloveno. Když se někdo s odpovědí zpozdil a byl udeřen rolí, vystřídal si místo s tím uprostřed. Hra pokračovala, dokud se všichni nevystřídali.

No a už skoro tradiční, poslední hra byla „Na medvěda“, jelikož ji máme ze všech nejraději. Určili jsme mezi sebou jednoho, který se proměnil v medvěda  a zavázali jsme mu oči. Poté se v klubovně zhaslo a hra mohla začít. Medvěd chodil po klubovně, dělal při tom „Brum, brum“ a snažil se někoho chytit. Když někoho chytil, měl za úkol poznat, kdo to je. Pokud ho poznal, vyměnili se role, když ne, musel ho pustit a hledat dále.