5. 10. 2012 (Hřiště)

Dnešní prosluněnou páteční schůzku jsme zahájili hrou „Kuchta buchta.“  Vybrali jsme jedno dítě, které bylo kuchta. To si šlo na chvíli stoupnout stranou a ostatní děti si mezi sebou rozdělily na dané téma role (např.: barvy, zvířata, ….). Kuchta si pak vybrala třeba jednu barvu, řekla ji a ten, kdo měl vyslovenou barvu, před kuchtou utíkal. Když ho kuchta chytila, vyměnili si role.

Abychom si trochu odpočali, tak jsme si zahráli ve družstvech na „Den a noc.“ Všichni jsme se rozdělili do dvou družstev a jedno družstvo bylo den, to druhé noc. Obě družstva se uprostřed hřiště k sobě postavila zády. Poté jeden z vedoucích zavolal třeba den a to družstvo, které se jmenovalo den, se otočilo a snažilo se chytnout noc. Ten kdo byl chycen, se vyřadil ze hry. Hra se hrála, dokud bylo koho chytat. Když už nezůstal v družstvu nikdo živý, tak se role vyměnily. Nakonec vyhrálo družstvo, které za nejmenší počet kol vyřadilo ze hry celé družstvo.

Na následující hru jsme si svá družstva ještě ponechali. Hra se jmenovala „Výzva.“ Každé družstvo se postavilo na opačný konec hřiště. Z jednoho družstva šel jeden hráč k opačnému družstvu, kde už byli všichni hráči připraveni s nataženou dlaní směrem nahoru. Hráč, který přišel z jiného družstva, musel někoho, kohokoli plácnout třikrát (mohl pokaždé plácnout někoho jiného, nebo všechny tři plácnutí udělit jednomu člověku). Když někoho plácnul potřetí, otočil se a utíkal co nejrychleji zpět za svou čáru. Když ho hráč z druhého družstva nedohonil, zůstal mu jako zajatec. Jestliže ho ale hráč z druhého družstva chytí, tak se z utíkajícího stává zajatec. Poté vysílá někoho druhé družstvo. Hra končí, když jedno z družstev zajme všechny soutěžící z družstva druhého.

Předposlední hrou dnešní schůzky byla „Bomba a štít.“ Hru hrál každý sám za sebe. Všichni jsme si v duchu zvolili jednoho človíčka, který představoval naši bombu, před kterou jsme museli utíkat, aby byla co nejdále od nás. Poté jsme si ale zvolili i svůj štít, tentokrát ale někoho jiného, než koho máme za bombu a museli jsme naopak utíkat za ním, abychom stáli hned za ním, když se hra zastaví a tak nás ochrání před bombou a zachráníme se. Když se hra odstartovala, nastal neskutečný mumraj, jelikož se stávalo, že ten, koho jsme si zvolili za svou bombu, má naopak nás za štít J Když se hra ukončila, nikdo se nesměl ani hnout, dokud se všichni neobešli a nesdělili svou bombu a štít. Pak už se jen počítaly ztráty na životech J

Závěrečná hra patřila „Vybíjené všichni proti všem“, jelikož jsme o ni po celou schůzku žadonili, a tak naše přání bylo splněno.