19. 10. 2012 (Hřiště)

Zřejmě poslední příjemný, slunečný říjnový pátek jsme trávili venku na hřišti. Začali jsme hrou „Hutututůůůůů“, na kterou jsme se museli rozdělit do dvou družstev. Každé družstvo si stouplo na druhý konec hřiště a uprostřed se namalovala čára, která dělila hrací plochu na dvě pole. Družstvo ze svého pole nemohlo jít do pole druhého družstva. Tedy až na jednoho hráče, který byl zvolen svým týmem. Ten určený hráč šel k hranici, která dělila jejich prostor od hrací plochy druhého družstva. Tam se nadechl, jak nejvíce mohl a se slovy hutututůůůůůůůůů vběhl do pole protihráčů, kde měl za úkol někoho chytit a snažit se ho odtáhnout na svou půlku pole. Po celou dobu bez jediného nádechu musel křičet hutututůůůůů. Jakmile se nadechl v poli protivníků, stal se jejich zajatcem. Když se však stihl vrátit do svého pole, zůstával dál ve svém družstvu. To družstvo, které bylo chytáno hráčem hutututůůůů, se mohlo pokusit znesnadnit odchod hráče tak, že ho mohlo držet, a tím byl nucen hráč se nadechnout v jejich poli. Hráči se také mohli pokusit přetahovat o svého hráče, aby jim ho protivník neodvlekl na svou polovinu hřiště. Při hře se všichni vystřídali a vyhrálo to družstvo, které mělo větší počet lidí (zajatců).

Abychom se trochu vydýchali, tak jsme si zahráli hru s názvem „Molekuly.“ Jeden z vedoucích, vždy řekl: „Svolávám molekuly po…..“, určil počet (třeba 8) a všichni jsme měli co nejrychleji utvořit skupinky po osmi. Když zůstala skupinka s jiným (menším) počtem dětí, tak děti vypadly ze hry. Hra končí, když zůstane skupinka po dvou dětech.

„Boj o poklad“ byla naše závěrečná hra, než jsme se rozešli domů. Opět jsme se rozdělili na dvě stejně silově vyrovnaná družstva. Na hřišti se nakreslil velký kruh a uprostřed něho jeden menší, kde byl položený míč „poklad.“ Jedno z družstev se postavilo dovnitř většího kruhu, ovšem do toho menšího hráči nemohli vůbec vstoupit, tam byl poklad proti nim chráněn. Druhé družstvo bylo venku kolem kruhu a hráči dovnitř mohli vniknout, pouze když začala hra. Jejich úkolem bylo dostat se k míči, ten vzít a vynést ven z kruhu. Míč si mohli přehazovat, přendávat, ale za hranici kruhu jej mohli pouze přenést. Když ho přehodili, bod se nepočítal. Družstvo, které bylo uvnitř kruhu, mohlo míč bránit tak, že se jim ho snažilo sebrat, vyrvat, zachytit či jakýmkoliv jiným způsobem. Než se však dostalo druhé družstvo k míči, stačilo, aby se jeden z hráčů v kruhu dotkl protivníka a ten se musel vrátit zpět za hranici kruhu a pokusit se vniknout do kruhu znovu. Při cestě zpět s míčem už toto pravidlo neplatilo. Hra se hrála určitý časový limit, po jeho skončení se role družstev vyměnily. Nakonec vyhrálo to družstvo, kterému se podařilo míč vynést z kruhu nejvícekrát.

Dnešní schůzku jsme ukončili nástupem, kde jsme dostali nějakou dobrůtku a unaveni jsme odešli domů.